Možná jsme nevěděli,
do čeho se hrneme, a proto jsme se s nadšením dali do zakládání
školní televize Doutnák TV. Možná jsme to lehce tušili a já si
naivně myslel, že maturitu budu řešit až na jaře. Každopádně
to byla zidealizovaná vize, která nám učarovala a dovedla nás až
sem a jsem moc rád, že jsme tímto směrem vykročili, ačkoliv by
se našla spousta „ale“.
Všechno to začalo tím,
že se mě Alena Žibřidová ptala, jak jsem se dostal do redakce
Náchodského SWINGu a do Televize JS. Když mi prozradila, že by
taky jednou v televizi ráda pracovala a ptala se, jestli náhodou v
redakci nemáme volno, musel jsem ji zklamat. Tenkrát se nikdo
nehledal a bylo mi jasné, že najít si praxi v médiích bez
známostí takřka nejde. Na druhou stranu jsem se cítil trochu
morálně zavázán. Na podzim minulého roku jsem totiž téměř
jak slepý k houslím přišel skrze bratrance k Televizi JS. Tři
čtvrtě roku na to mě někdo v podobné situaci, jako jsem byl
tenkrát já, žádal o pomoc a takovou prosbu nešlo jen tak přejít.
Moc dobře si pamatuji, jak zmateně jsem se kolem všeho pohyboval a
nevěděl, jak se té žurnalistice dostat na kobylku.
Když jsem se pak učil
na kompozici z matematiky, musel jsem pořád myslet na to, že ne
každý může mít takové štěstí, jako jsem měl já, a že to
není snadné nalézt si činnost z vašeho oblíbeného oboru. A pak
jsem se jenom tak zamyslel a říkal jsem si, že když druzí nemají
příležitost, tak ji vytvoříme. Přesně v tom teď vidím smysl
celého Doutnáku - je to prostor a příležitost pro studentskou
tvořivost, také místo, kde studenti mohou získat praxi v médiích,
a současně strávit čas s prima lidmi. Odměnou za všechnu snahu
nám je milé publikum, pro které točíme a píšeme.
Občas nám zlobí
technika, bojujeme se zvukem, dlouhé večery vysedáváme u střihu
a vrchol pak je, když nám nejde spustit premiéra celého vysílání.
Ale my se s tím naučíme a budeme bojovat dál doufajíce, že do
té doby neztratíme publikum.
Více na doutnak.com