Pouť Čenstochová - Mariazell - Den 2.

S prvotní myšlenkou podniknout cyklistickou pouť přišel asi před rokem můj kamarád Dominik. Našim původním cílem měly být francouzské Lurdy, ale vzhledem ke vzdálenosti a obavám našich rodičů jsme zvolili poněkud kratší trasu. Tou byla Čenstochová - Mariazell vzdálená 642 km a s cestou zpátky jsme se dostali na tisíc. Naše výprava čítala čtyři lidi a nikdo z nás dosud nic podobného nepodstoupil. Po půl roce se myšlenkami vracím do horkých letních dnů a oprašuji svůj Deník cyklisty. Pojďte se ohřát se mnou. 

Do brzkého rána nás probouzí hymna ze Sydney. Jak symbolické, když se nacházíme ve městě, kde se jeden ze Světových dnů mládeže konal. Zároveň je to také milosrdný budíček, protože nás ještě mohla v šest ráno budit sestra Agnieszka, recepční ubytovny pro poutníky, která každé ráno obchází se zvonečkem a svolává k modlitbě. Naštěstí si můžeme přispat a až kolem osmé vstáváme na mši. Ta je v bazilice do půl hodinky sfouknutá a my si už chystáme kola, naposledy kontrolujeme brašny a slavnostně vyrážíme vstříc Zawadzkie. Městu vzdálenému 72 kilometrů.

Brzy sjedeme z hlavní silnice a po písečné cestě vjíždíme mezi zelené pláně. Kola se nám brodí v moři jemného písku, o kterém ani nevíme, jak se na takovém místě vzal. Přehazuji na nejlehčí převod a nechávám své kolo prostě protáčet ve snaze ujet mravenčími kroky aspoň ještě kousek cesty. Pod tíhou brašen se propadám stále hlouběji. Nakonec balancuji na místě a seskakuji z kola stejně jako ostatní.

Vyjet z Čenstochové správným směrem je docela náročné a není divu, že po prvních kilometrech, když vyjedeme z písečné stezky, odbočujeme špatně a zamíříme kus cesty na opačnou stranu. Naštěstí to ale brzy zjistíme a vracíme se zpět. Při cestě potkáváme početná procesí proudící k poutnímu místu. Každá skupinka zpívá písně a v čele jde člověk s křížem. Vesele na sebe máváme a přejme si šťastnou cestu.

Po třiceti kilometrech zastavujeme na jídlo u malebné kapličky na kopečku. Krátce poobědváme vysočinu a ulehneme k odpolednímu spánku. Ne, že bychom byli unavení, to rozhodně ne! To my jenom s Dominikem čekáme, než nám uschnou ručníky z raní sprchy. Ten můj se samosebou suší nejdýl.

Zbývající cesta do Zawadzkie je poklidná, převážně rovinatá, lemovaná borovicemi. Konečně se přibližujeme k našemu cíli a necháváme se vyfotit u cedule cílové obce od kolemjedoucího cyklisty. První den cesty byl příjemně unavující a všichni se už těšíme na večeři a odpočinek. To ale ještě netušíme, že na faře, kde máme tuto noc spát, o nás vůbec nevědí. Otevírá nám domovnice a my jí za pomoci Polského googlu trasnlation lámaně vysvětlujeme, že tu máme dnes spát. 

Trochu zmateně se omlouvá, že páter je ještě na bohoslužbě, a že o žádných hostech neví, nemluvě o tom, že místa na spaní jsou již teď zaplněna. Když už se tváříme hodně zmateně a strhaně, náhle si jakoby vzpomene, že tu je ještě jedna další fara. Údajně: „...blizúčko, tamtím směrem," naviguje nás rukama nohama. Naštěstí jsme v dobré náladě a už jen proto, že je to blízko, nespěcháme. Výletním tempem pokračujeme ukázaným směrem po cestě podél jakési továrny. Další nemilé překvapení nastává, když nás cesta dovede k vrátnici a my si jen vyměňujeme zděšené pohledy.

„Tak to jsem zvědavá, co si teď počneme,“ zoufá si Nikča a jako na zavolanou se za námi ozve nějaký mladý Polák. Anglicky neumí, ale dušuje se, že Německy umí moc dobře, takže se komunikace ujímá jednorožkyně Klárka a ptá se na další faru. Po několika slovech se už naše překladatelka tváří bezradně a Polák přechází raději do své mateřštiny. Vysvětluje nám, že jedna fara je ještě asi půl kilometru zpátky u vjezdu do města, a že to tam máme zkusit. Doprovází nás autem se svou kamarádkou a ještě nám troubí na pozdrav, když odjíždí.

Na druhé faře nám otevře sám pan farář a vřele nás uvítá. Tak přecejen jsme očekáváni a na faře to žije. Skautky pořádají akci a začleňují nás do svého programu. Den zakončujeme poznáváním místních zvyků a učíme se společně tanci s iroskotskými motivy. Večer usínám s vidinou parádního balíku párků ve slevě, který jsme si koupili na nedělní snídani.