Přišel jsem na problém dnešního
Čecha! Na počátku všeho stála slavná privatizace. Všechno všem
už dávno neplatí. Často slyším lidi odvolávat se na
komunismus, který v sobě neseme. Myslím si ale, že ten už
vymizel a právě procházíme postprivatizačním obdobím, jehož
následky jsou mnohem zřetelnější. Všechno všem vystřídalo
heslo všechno mně a přitom legálně. V devadesátých letech
se umocnila pozice správného čecháčka, který si do svého
portfolia povahových rysů přidal ještě slovo tuneling. Když se
pak podíváme na současnou pozici českých firem, takové schéma
se stále drží a manažeři a ředitelé na vysokých postech se
snaží jenom nashromáždit více peněz, přitom nechtějí přijít
o prémie, což je jediný motor pro změny v jejich podniku a ve
společnosti. Zároveň se ale snaží ušetřit, na čem se dá.
Proto pak například státní podniky vypadají tak bídně, jak
vypadají.
„V devadesátých letech se umocnila pozice správného čecháčka, který si do svého portfolia povahových rysů přidal ještě slovo tuneling."
Říkám si, kde
se to vzalo? Jednou z odpovědí je Miligramův experiment a
rozložená zodpovědnost, o které mluví Tomáš Hajzler, druhou
odpověď pak vidím ve školství. Za největší problém považuji
výchovu od útlého dětství k individualismu, egocentrismu a
přílišné soutěživosti. Nikdo se neohlíží na druhé a razí
si cestu vysokými lokty. Mrzí mě, že žáci ztrácí kolektivního
ducha, že zapomínají na to, že se jim bude učit mnohem líp,
když vypilují týmovou hru. Odpovědí na krizi ve dvacátém
prvním století je pro mě spolupráce. Dokud se jí člověk znovu
nenaučí, jako ji uměl, když lovil mamuty, tak můžeme
zapomenout, že nám někdy bude dobře. Vždyť nejsme nejsilnější.
Na světě jsme se ale udrželi díky schopnosti spolupracovat.
- - - -
Nedávno zveřejněno na tomto blogu:
Žádné komentáře:
Okomentovat