S prvotní myšlenkou podniknout cyklistickou pouť přišel asi před rokem můj kamarád Dominik. Našim původním cílem měly být francouzské Lurdy, ale vzhledem ke vzdálenosti a obavám našich rodičů jsme zvolili poněkud kratší trasu. Tou byla Čenstochová - Mariazell vzdálená 642 km a s cestou zpátky jsme se dostali na tisíc. Naše výprava čítala čtyři lidi a nikdo z nás dosud nic podobného nepodstoupil. Po půl roce se myšlenkami vracím do horkých letních dnů a oprašuji svůj Deník cyklisty. Pojďte se ohřát se mnou.
Miroslavskou faru opouštíme za zvuku fanfár. To do městečka dorazil soukromý prodejce a takovou událost je třeba ohlásit obecním rozhlasem. Pan farář nás ještě naposledy bere do kostela a dostáváme požehnání na cestu.
Miroslavskou faru opouštíme za zvuku fanfár. To do městečka dorazil soukromý prodejce a takovou událost je třeba ohlásit obecním rozhlasem. Pan farář nás ještě naposledy bere do kostela a dostáváme požehnání na cestu.
Na sedmý den připadá
příjezd do Rakouska. Už se za hranice těšíme a spokojeně
šlapeme mezi jihomoravskými vinicemi. Poslední Českou zastávkou
je Znojmo. Tady se v poledne zastavujeme, abychom udělali poslední
technické úpravy. V centru vyhledáváme Jezuitskou ulici, kde si
Klárka s Dominikem kupují nové šlapky. Jednorožkyně si ještě
k tomu kupuje novou cyklistickou láhev, protože tu první jí
ukradli v Olomouci, když jsme jezdili na zebrách.
Protože se celá naše
výprava nese v jednorožčím duchu, holky nám při ranním nákupu
koupily překvapení. Při obědě konečně kápnou božskou. Nikča
z batohu vytahuje čtyři dětská tetování s jednorožci. Teď už
si jenom vylosovat, kdo bude mít krále jednorožců... Překvapivě
vyhrál Dominik.
Za chvíli jsme už znovu na
cestě a přejíždíme hranice do Retzu, kde se krátce zastavujeme
na prohlídku historického náměstí. Do Plattu, kde tentokrát
spíme dorážíme poměrně brzy, jen páter Mantter nikde. Sedáme
se tedy na chodník před farou a čekáme na smilování boží. To
se dostává do patnácti minut, když u nás zastaví knězovo auto.
Z něj vystupuje usměvavý páter, vítá nás, ukazuje ubytování,
a pak zase odjíždí.
Po zabydlení se Nikča s
Dominikem vydávají na nákup, protože na ně padl střih a není
co k večeři. My mezitím s Klárkou píšeme deník z cesty a
čekáme, až dorazí naše drahá směna. Ta stále nikde. Už o ně
začínáme mít strach.
Zatímco my si v klidu
zapisujeme zážitky z cest, kuchyňská směna sviští směrem na
Zellerdorf, kde jsme cestou do Plattu zahlédli obchod s potravinami.
Přijíždějí k obchodu, seskakují s kol, zamykají je a už si to
šinou přímo ke dveřím. Nic. Už se neotevírají. Zavíračka v
19:00. Aktuální čas: 19:05.
Nakonec se ptají
projíždějící cyklistky, kde najdou nejbližší obchod. Jak to
dopadlo se můžete přesvědčit v následujícím videu:
Ani v Plattu už po sedmé
nemají otevřno, a tak se jednorožci vracejí nazpět. Alespoň tak
nám to po příjezdu říkají. Z ničeho nic ale vytahují dvě
pizzy v polotovaru se slovy: „Poslední místo, kde měli otevřeno,
byla retzská benzína a tohle bylo jediný pořádný jídlo, co tam
měli...“
Naše zamračené a zároveň
hladové pohledy se mění v blažené tváře a spokojeně
vyčkáváme, než trouba dopeče tuhle zaslouženou večeři. Díky
směno!
Žádné komentáře:
Okomentovat