Nemám rád televizi, ale přesto jsem
dnes neodolal a pustil si debatu Máte slovo na téma církevních
restitucí. Nejsem ten typ člověka, který by se zabýval složitým
systémem financování, takže čtenář nadšený ekonom už může
přepnout zpátky na facebook. Nebudu psát ani svůj postoj k
vyrovnání církví se státem. Dovolím si jenom malý postřeh.
Občas sleduji rozlícené kritiky
církve, často nevěřící, kteří se odvolávají na citáty z
Bible. Jsem rád, že pokud něco restituce skutečně podnítily, je
to zájem o Písmo. Na druhou stranu mám pocit, že se na křesťany
pro jejich víru vyvíjí zbytečný tlak. Názory jako: „Ježíš
říkal, že nemáte hromadit pozemský majetek, nelze sloužit Bohu
a mamonu, vždyť církev je morální autoria a neplní svůj úkol“
a další podobné komentáře mě vždycky dokáží dojmout. Ne
snad pro pravdivost těch připomínek, na kterých mi záleží a
podle kterých chci osobně žít, ale pro náročnost na druhé
lidi. Upřímně by mě zajímalo jak mají své základní morální
otázky vyřešeni právě tito tazatelé.
V souvislosti s nároky jedné
debatérky na církev, jsem si vzpomněl na tohle léto trávené v
křesťanském prostředí. S dobrým kamarádem, který se snaží
svoji víru žít svědomitě, jsem se dostal do sporu a jeden z jeho
argumentů kolem mytí nádobí mě naprosto odzbrojil. Řekl mi něco
v tom slova smyslu, že přece musím pomáhat druhým, že to říká
i Ježíš. Zase měl pravdu, ale cítil jsem, že mě tlačil za
hranice mé svobody, a to do měřítek jeho vlastní morálky.
Chápu, že jsem ho tenkrát nechal ve štychu, za což jsem se mu
také řádně omluvil, ale vyvíjet na někoho nátlak co nesmí,
smí a musí se mi silně protiví. Ne snad pro to, aby si křesťani
mohli žít dle libosti, ale kvůli tomu, že nároky a očekávání
na věřícího člověka se kladou tak vysoké, že mám občas chuť
tu svoji víru pověsit na hřebík a říct zkuste si to.
Je mi jasné, že vidět problém na
druhých lidech, jejichž hodnoty znáte hned potom, co prozradí, že
jsou křesťani, je snadné. Považuji ale za spravedlivé, aby
člověk, který takové hodnoty někomu připomíná, také odhalil
ty svoje. Anonymně jde totiž všechno kritizovat jedna báseň. Ať
ale takový člověk nejdřív srovná sám sebe, a pak ať radí
ostatním. Nejenom na věřící totiž platí ono známé úsloví:
káže vodu a přitom pije víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat