čtvrtek 12. března 2015

Podle sebe soudím tebe

Nemám rád televizi, ale přesto jsem dnes neodolal a pustil si debatu Máte slovo na téma církevních restitucí. Nejsem ten typ člověka, který by se zabýval složitým systémem financování, takže čtenář nadšený ekonom už může přepnout zpátky na facebook. Nebudu psát ani svůj postoj k vyrovnání církví se státem. Dovolím si jenom malý postřeh.

Občas sleduji rozlícené kritiky církve, často nevěřící, kteří se odvolávají na citáty z Bible. Jsem rád, že pokud něco restituce skutečně podnítily, je to zájem o Písmo. Na druhou stranu mám pocit, že se na křesťany pro jejich víru vyvíjí zbytečný tlak. Názory jako: „Ježíš říkal, že nemáte hromadit pozemský majetek, nelze sloužit Bohu a mamonu, vždyť církev je morální autoria a neplní svůj úkol“ a další podobné komentáře mě vždycky dokáží dojmout. Ne snad pro pravdivost těch připomínek, na kterých mi záleží a podle kterých chci osobně žít, ale pro náročnost na druhé lidi. Upřímně by mě zajímalo jak mají své základní morální otázky vyřešeni právě tito tazatelé.

V souvislosti s nároky jedné debatérky na církev, jsem si vzpomněl na tohle léto trávené v křesťanském prostředí. S dobrým kamarádem, který se snaží svoji víru žít svědomitě, jsem se dostal do sporu a jeden z jeho argumentů kolem mytí nádobí mě naprosto odzbrojil. Řekl mi něco v tom slova smyslu, že přece musím pomáhat druhým, že to říká i Ježíš. Zase měl pravdu, ale cítil jsem, že mě tlačil za hranice mé svobody, a to do měřítek jeho vlastní morálky. Chápu, že jsem ho tenkrát nechal ve štychu, za což jsem se mu také řádně omluvil, ale vyvíjet na někoho nátlak co nesmí, smí a musí se mi silně protiví. Ne snad pro to, aby si křesťani mohli žít dle libosti, ale kvůli tomu, že nároky a očekávání na věřícího člověka se kladou tak vysoké, že mám občas chuť tu svoji víru pověsit na hřebík a říct zkuste si to.


Je mi jasné, že vidět problém na druhých lidech, jejichž hodnoty znáte hned potom, co prozradí, že jsou křesťani, je snadné. Považuji ale za spravedlivé, aby člověk, který takové hodnoty někomu připomíná, také odhalil ty svoje. Anonymně jde totiž všechno kritizovat jedna báseň. Ať ale takový člověk nejdřív srovná sám sebe, a pak ať radí ostatním. Nejenom na věřící totiž platí ono známé úsloví: káže vodu a přitom pije víno.